Dánská režisérka, narozena 23. května 1969 v Dánsku - má anglického otce a dánskou matku, po maturitě na gymnáziu v Dánsku studovala filmovou vědu na univerzitě v Bristolu a dějiny umění na univerzitě v Roskilde. Ještě za studií pracovala v dánském rozhlase, v oddělení vysílání pro děti a mládež, což ji posléze přivedlo i do dánské televize DR (ekvivalent BBC), kde se od roku 1991 věnovala programům pro děti a mládež. Záhy začala vytvářet vlastní krátké filmy a videoklipy. Výrazněji na sebe upozornila až filmem Fanny Farveløs /Penny Plain, Nuda, 1997/, který byl ke zhlédnutí také na Nordi Days v Lübecku v roce 1997. Nuda vypráví příběh o holčičce, která žije chmurně a bezútěšně, až z toho onemocní. Dostane se do "veselé školky pro smutné holčičky", která vnese do jejího života radost, a když se vrátí domů, zjistí, že ani její unavená matka nezapomněla, že se dětský život neobejde bez trochy smíchu a pohádky. "Chtěla jsem ty obrázky oživit," říká režisérka. Nuda se v kinech promítala společně s dalšími krátkými filmy pro děti pod názvem Bunny Tales 2 (Roztomilé příběhy 2). Už z tohoto krátkého snímku byl zjevný režisérčin cit pro vnímání dětského světa i typické mísení reality s prvky zázračna. Arthyová byla ve stylu svých dětských filmů silně ovlivněna prací v rádiu a v televizi - ve svých filmech používá chmurnější příběhy, zároveň v nejjemnějších nuancích odhaluje dětskou psychiku, humor i vnímání světa dospělých dětskýma očima. Současně vnáší do filmů prvky ironického i bezprostředního smíchu.
Skutečný úspěch jí přinesl až celovečerní debut Mirakel (Zázrak, 2000), oceněný v sekci dětských filmů na Berlinale 2001. Scénář k tomuto filmu napsala jedna z nejúspěšnějších dánských scenáristek současnosti, animátorka a autorka knížek pro děti, Kim Fupz Aakesonová, která předtím slavila úspěch scénářem ke snímku Eneste Ene /The One and Only/, jenž přivedl do dánských kin okolo milionu diváků. Hlavní roli si zahrála jedna z nejobsazovanějších dánských hereček, Aidse Babett Knudsenová /hrála například v The One and Only; režie: Susanne Bierová, 1999/. Zázrak je vlastně takovým muzikálem pro děti - hudebně-taneční pasáže vytvářejí barevný a ironický svět sám pro sebe, svět "zázraků". Film zdařile osciluje mezi všedním "dramatem" ze života a muzikálem, realismem a fantazií a poskytuje divácký zážitek jak dětem, tak dospělým. Dvanáctiletý hrdina snímku, třídní outsider Dennis, chce jako většina malých kluků všechno a hned - chce získat magneťák, milovanou dívku a chce být větší, než je v jeho věku možné. Jeho prosby jsou vyslyšeny a navštíví ho anděl na motorce (který se podobá jeho zesnuvšímu otci), jenž mu nabídne splnění všech jeho přání. A tak si Dennis nejdřív přeje nové stereo a skateboard, posléze jsou však jeho přání zásadnější - doslova probudí k životu svou matku, která se stále nemohla vzpamatovat ze smrti Dennisova otce, z přísného učitele udělá podlézavého služebníčka a nejlepšího přítele a zároveň soka v lásce totálně zesměšní, aby mu nemohl konkurovat. Když ale zázraky pominou, musí dát Dennis zase všechno do pořádku a naučit se cenit si toho, co mu prostý život dal. Arthyové se podařilo vytvořit vtipný a hravý film pro mladé diváky, který není nutně moralizátorský či výchovný. Nemalou úlohu při úspěchu filmu hrálo obsazení Dennise Stefanem Pagelsem Andersenem, ze známých herců jmenujme Thomase Bo Larsena /Festen - Rodinná oslava/ v roli Dennisova zesnuvšího otce či Aidse Babett Knudsenovou /The One and Only/ v roli Dennisovy matky. Zázrak je komedie o všednodenních strastech dospívání, o problémech, které pominou, vstoupí-li do našeho života zázrak. "Kim mi dala ve scénáři velký prostor, a tak jsem tam cosi přidala - zpívání a tancování... Film je o klukovi, kterému se nic nedaří tak, jak by chtěl... A tak jsem se snažila zhmotnit jeho vnitřní svět, jeho sny, a to prostřednictvím krásných písní a tanečních scén," objasňuje Natasha Arthyová. Podobně jako Moulin Rouge mísí i Zázrak sentiment s ironií a banální se závažným, přičemž muzikálové scény pozvolna a zcela přirozeně vyvěrají z všedního příběhu, jsou emocionálním vyvrcholením situace, vizualizací vnitřního světa hrdinů.
Zaměření Natashy Arthyové na dětský film není v Dánsku žádným překvapením - dánská kinematografie vždy věnovala dost péče dětské produkci. Ostatně řada později slavných dánských režisérů začínala právě dětskými filmy. Thomas Vinterberg, tvůrce slavné Rodinné oslavy /Festen/, slavil nejdříve úspěch svým dětským krátkým filmem The Boy Who Walked Backwards /Chlapec, který chodil pozpátku/ a podobně i Søren Kragh-Jacobsen /autor Mifune/ se dříve poměrně dlouhou dobu věnoval tvorbě pro děti a mládež. V neposlední řadě se dětskými snímky proslavil i Bille August /známý oscarovým snímkem Pelle Dobyvatel/. Dánská kinematografie si tak postupně vychovává náročného diváka. Ostatně podobně jako výše zmínění tvůrci, i Arthyová chápe, že dětští diváci vyžadují stejně kvalitní a vizuálně zajímavé snímky jako dospělí, že současná mladá generace vyrůstá především na filmech, tak jako dřívější generace vyrůstaly na knížkách. "Dnes jsou děti ze všech stran bombardovány recepty na "správný životní styl". Poselstvím Zázraku je, že děti mají právo na to, aby si ponechaly svou nevinnost. Okolní svět k nim dříve nebo později tak jako tak pronikne, ale neznamená to, že musejí navždy ztratit své dětské myšlení," říká o Zázraku jeho režisérka Natasha Arthyová.
Manje
