Anthony Hopkins

Raději se však Hopkinse neptejte, jaké jsou motivace jeho postavy - pro odpověď vás odkáže někam jinam. “Nejsem žádný filmový vědátor, ani neumím vyjmenovat ingredience dobrého filmu. Nikdy se neptám, proč postava dělá to či ono,” říká. “Na to se zeptejte scenáristy. Já to jen nechám z postavy vystoupit.”

Producent Chuck Weinstock se nad Hopkinsovou nenuceností, s jakou se vyhýbá pokusu svou postavu jakkoli (psycho)analyzovat, usmívá. “Tony se prostě ponořil do postavy - a bylo to,” popisuje producent Hopkinsův herecký styl.

“Tohle natáčení bylo jedno z nejpříjemnějších, jaké jsem za poslední roky u filmu zažil,” říká Hopkins. “Má postava je naprosto skvěle napsaná. Crawford je jako shakespearovský Jago, který má v rukávu spoustu cinknutých es. Když je postava takhle dobře prokreslená, hraje se snadno.”

“Za celou svou hereckou dráhu jsem hrál jen dva zločince,” pokračuje herec, ”Hannibala Lectera a Crawforda. Crawford chce mít nad vším kontrolu. Je fascinován dokonalostí, což je také největší slabina jeho charakteru. Rád si s lidmi hraje, miluje život na hraně, snaží se všechny přechytračit. A právě to se nakonec obrátí proti němu.“

“Lidé s herectvím hrozně nadělají,” říká Hopkins, ”ale já ho neberu jako nějakou matematickou formulku. Mé úvahy se neodvíjejí následujícím způsobem: Postava je například inženýr - Dobře, bude ze mě chytrý zločinec, navlečou mě do hezkých šatů a posadí do drahého auta. - Dobře, jsem tedy bohatý zločinec. Tak jednoduché to bohužel není.”

“V Crawfordově postavě je celá řada jemných barev a odstínů,” říká Gregory Hoblit. “Dokáže být chladným sociopatem, je šarmantní, má povahu hráče, dokáže být zábavný, ale taky smrtící. Na světě není mnoho herců, kteří by byli schopni s takovou lehkostí pokrýt tolik nuancí jedné postavy. Anthony je opravdu hodně zajímavý chlapík. Nebojí se vyjít temnotě vstříc, hořkost lidského údělu dokáže odstínit lépe než kterýkoliv jiný herec.

Vezmeme-li v úvahu, že Hopkins se objevuje pouze v šesti nebo sedmi scénách, které pokrývají přibližně 25 minut filmu, “musí se jejich účinek stupňovat,” vysvětluje Hoblit. “A právě s Anthonyho scénami náš film stojí a padá.”

Filmaři si vytkli cíl vyhnout se robotickému, jednostrunnému záporákovi. “Ted Crawford mohl skončit jako jednorozměrný záporák bez špetky citu,” říká Hoblit. “Jenže Tony je prostě Tony - má v sobě hloubku, která snad nikde nekončí. Vyvolává ve vás potřebu ponořit se až na dno a zjistit, co v něm je. V jeho podání je Ted inteligentní a mnohostranný chlapík, který by si rád užíval normálních vztahů. Jenže nemůže. Je nějakým způsobem zablokovaný, zatrpklý. Během let si vypěstoval chladný a mechanický pohled na svět a potřebu své okolí týrat. I ve vyhrocené chvíli, kdy zdánlivě chladnokrevně zastřelí svou manželku, máte pocit, že v něm probíhá velký konflikt a zmatek. Je to veskrze tragická postava.”

Producent Chuck Weinstock souhlasí. “Ted je vnitřně zraněný. Je velmi inteligentní a komplikovaná osobnost a tak je zároveň schopen svá zranění dobře skrýt.

“Jeho postava je tragická,” souhlasí scenárista Glenn Gers. “Myslí si, že existuje nějaké místo, kde neplatí zákon a přirozená lidská omezení. V určitém momentě je pyšný na to, že se mu v systému podařilo nalézt skulinu, pak jej však pohltí důsledky jeho vlastního zločinu, aby jej nakonec jeho vlastní domýšlivost srazila na kolena.”

“K jeho postavě jsem mu napsal několik poznámek, které zaváněly Hannibalem Lecterem,” dodává Gers. “Tony však zareagoval ve smyslu, že takhe už někoho hrál a tak chtěl postavu Crawforda ztvárnit jinak. Tony do své postavy vnesl lidskost, grácii, což jí nakonec prospělo mnohem víc, než kdyby šlo o chladného a sprostého darebáka.” Manje