Jaroslav Plesl

Moc toho společného nemáme. Patka je povrchní frajírek, zlodějíček, který byl zavřený a říká, že byl v Americe, nikde nebyl, prodává Happy life, aby si přivydělal. Společnou máme patku, kterou nosím odjakživa, „fyzickou zdatnost“ - on je strašný chcípák a já taky, lásku k autům a Kláře Issové.

Jak se Vám hrál?

Hrál se mi dobře. Nedokážu o něm říci, jestli je to pozitivní nebo negativní postava, i když je to vlastně takový prevít.

Snažíte se při hraní svou postavu ovlivnit, diskutovat o ní s režisérem?

Snažil jsem se nabízet různé varianty, hodně jsme s Davidem diskutovali o tom, jaký ten člověk je. Pár takových frajírků jsem zažil a něco od nich odkoukal a udělal jsem pak z toho takovou kompilaci.

Opravdu jste někoho takového potkal?

Zažil jsem v podstatě takového Patku. Bylo mu už tak kolem padesátky. Nerad bych byl konkrétní, protože je to člověk, který dnes působí ve veřejné sféře.

Byl to pro Vás filmový debut?

V podstatě to byl filmový debut. Pracoval jsem na dvou filmech těsně po sobě, během léta a podzimu 2005. Nejdříve jsem natáčel s Robertem Sedláčkem Pravidla lži a pak v srpnu a v září Grandhotel. Ty filmy teď jdou do kin těsně za sebou.

Prý jste musel projít poměrně dlouhým castingem, jaké to bylo?

Castingem jsem procházel a až po té jsem zjistil, že jsem byl jediným kandidátem. David si mě jednoduše chtěl vyzkoušet, protože jsem před tím nikdy nic nenatočil. Dlouho se rozhodovalo o hlavní postavě Fleischmana, kterého nakonec hraje Marek Taclík, ale já jsem chodil na castingy a nahrával jak Taclíkovi, tak kolegovi, který byl druhým kandidátem. Během tohoto nahrávání, jsem byl ale strašně špatný. Byl jsem hrozně nervózní, protože jsem nevěděl, že David nikoho jiného nemá a tak jsem se fakt snažil. Nedokázal jsem se krotit, protože jsem zvyklý z divadla na výraznější herectví, kdežto kamera potřebuje civilnější projev. David se pak přišel podívat do divadla a říkal mi, že to bylo špatné. Za pár dnu mi zavolal a řekl, dám ti tu roli, ale chci s tebou zkoušet, a když to nepůjde, tak jsem takový blázen, že tě přeobsadím. Naštěstí to ale při zkouškách začalo jít. Cítil jsem, že mi David důvěřuje, že mě přeci jen viděl i v divadle. Při tom zkoušení jsme si na sebe úžasně zvykli a bylo to bezvadný, přestal jsem mít strach, teda kromě prvního dne na place, to jsem se bál strašně.

Co pro Vás bylo při natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo?

Bavilo mě snad úplně všechno. Byla tam úžasná atmosféra, štáb se o nás perfektně staral. Nejtěžší byl opravdu ten první den.

Patka touží po úspěchu, plánuje. Jak je to s Vámi, jdete si systematicky za svým nebo berete život tak, jak přijde?

Jakmile se hodně snažím nebo něco hodně chci, tak mi to nejde, proto raději nic moc neplánuji, ale snažím se být pilný, pracovat na sobě. Nechci to zakřiknout, ale mám pocit, že se to vyplácí. Manje