Roman Polanski se narodil v Paříži 18. srpna 1933. Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. V roce 1941 byl Polanskiho otec deportován do Mauthausen, pracovního tábora v Rakousku, jeho matka byla deportována do Auschwitzu, ze kterého se nikdy nevrátila. Polanskiho se ujala jiná polská rodina. Toto období popisuje Polanski ve své autobiografii, Roman (1984), kdy se filmy staly jeho novou zálibou, jeho duše unikala z depresí a zoufalství, které ho tak často přepadaly. Po válce se Polanski opět setkal s otcem, který se později znovu oženil. Ve 14 letech se dal Polanski na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu.
V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Jeho první film, Rower (1955), byl založen na jeho osobních zkušenostech - být okraden mužem, který je hledaný pro tři vraždy. Naneštěstí se natočila pouze polovina filmu a projekt byl zastaven. O dva roky později vyvolal Polanski ve škole pozdvižení svým úžasným jednominutovým snímkem, Morderstwo (1957). Tento a další skeč, Usmiech zedbiczny (1957), předznamenaly pobuřující témata Polanskiho filmů ze 60. a 70. let. Avšak v jeho dalších krátkých filmech natočených na filmové škole se objevily i prvky škodolibosti, vtipu a rozjímavosti. Film Dva muži a skříň (Dwaj ludzie z szafa, 1958), optimistický, avantgardní mistrovský kousek, natočil Polanski na objednávku Bruselského festivalu experimentálních filmů a získal bronzovou medaili. Nejvíce markantním aspektem těchto raných krátkých filmů je jejich nostalgie, často kritická, ze kterých Lampa (1959) a jeho závěrečný, absolventský film, Když padají andělé (Gdy spadaja anioly, 1959), jsou těmi nejzdařilejšími.
Tím, že Polanski nikdy nedokončil teoretickou část diplomové práce, kterou filmová škola vyžadovala, nikdy oficiálně nedostudoval. Nicméně produkční společnost Kamera ho zaměstnala jako asistenta režie a protože hovořil plynně francouzsky, dostal práci jako asistent Jean-Marie Drota, francouzského režiséra, který pracoval v Polsku a který točil série dokumentů o polské kultuře. Polanski byl také zaměstnán jako asistent Andrzeje Munka u filmu Šilhavé štěstí (Zezowate szczescie, 1960).
Mezi lety 1960 a 1961 pracoval Polanski v Paříži, kde natočil a hrál v dalším krátkém snímku Tlustý a hubený (Le Gros et le Maigre). O rok později se vrátil do Polska rozhodnut natočit svůj první celovečerní film založený na scénáři, který napsal on sám, společně s Jakubem Goldbergem a Jerzy Skolimowskim. Ale svolení od úřadů bylo pozdrženo, a tak Polanski natočil další svůj krátký film, Šibalové (Ssaki, 1962), který byl ilegálně financován ze soukromých zdrojů Andrzeje Kostenkova a Wojteka Frykowskiho.
V roce 1962 natočil Polanski svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě (Noz w Wodzie). Navzdory omezené domácí distribuci a veřejnému odsouzení od Wladyslawa Gomulka, prvního ministra polské komunistické strany, měl film ohromný úspěch v zahraničí a v roce 1963 získal nominaci na Oscara pro nejlepší zahraniční film. Obratem ruky dostal Polanski nabídku natočit film v Hollywoodu, kterou však odmítl - rozhodl se budovat svoji kariéru jinde. V Holandsku natočil La Rivier de Diamants, epizodu z filmu Nejkrásnější podvody světa (Les Plus belles Escroqueries du Monde, 1964). V Anglii natočil za podpory producenta Genea Gutowskiho snímek Hnus (Repulsion, 1965). Tento film vyhrál Stříbrného Medvěda na Berlinale a učinil Polanskiho režisérem mezinárodního významu.
V srpnu 1969 zasáhla Polanskiho strašná tragédie. Sharon Tate, která byla těhotná, Wojtek Frykowski, Abigail Folger a Jay Sebring byli bezcitně a brutálně zavražděni v Beverly Hills Mansonovým gangem. Ve smutku a hluboké bolesti se Polanski nedokázal soustředit na práci a vzdal účast na projektech Den delfína (Day of The Dolphin) a Motýlek (Papillon).
V roce 1971 se však k režírování vrátil a natočil Macbeth podle scénáře Kennetha Tynana. Film měl daleko větší úspěch ve Velké Británii než v USA a Polanski se rozhodl zůstat v Evropě a natočil Co? (Che?, 1972, produkce Carlo Ponti). Co? byl propadákem, jak u kritiků, tak i u diváků, ale Polanski pokračoval a natočil svůj kritiky nejvíce oceňovaný snímek, Čínská čtvrť (Chinatown, 1974, hraje Jack Nicholson). Film získal 11 nominací na Oscara, včetně nejlepší režie. Robert Towne získal Oscara ze nejlepší původní scénář.
Po svém návratu do USA byl Polanski zapleten do skandálu - sexuální obtěžování nezletilé dívky. Přiznal vinu a byl poslán do diagnostického zařízení na psychiatrické vyšetření. Poté, co byl propuštěn, opustil zemi.
Usadil se v Paříži a rozhodl se, že jeho další film bude založen na románu Thomase Hardyho, Tess of the d’Urbervilles. Tess (1979, hr. Nastassia Kinski) je příběhem o zrazené nevinnosti, pokušení a lidském chování určovaném třídními rozdíly a sociálními předsudky. Tess byl úžasný triumf, získal 6 nominací na Oscara, včetně nejlepší režie, a získal Oscara za nejlepší kameru, dekorace a kostýmy.
Před časem vzdal Polanski šanci natočit Schindlerův seznam (Schindler’s List), později však narazil na memoáry Wladislawa Szpilmana z Varšavského Ghetta nazvané The Pianist. Pianista (The Pianist, 2002) umožnil Polanskimu prozkoumat své polské předky a vyprávět zkušenosti ze svého dětství - bez sentimentu a objektivně. Pianista si získal uznání po celém světě, obdržel řadu ocenění včetně tří Oscarů - pro nejlepšího herce (Adrian Brodie), nejlepší adaptovaný scénář (Ronald Harwood) a nejlepší režii (Roman Polanski).
Mniej
+48 459 567 449.
